Moto Guzzi Nevada 750 Scrambler

Ten příběh jakoby se vyvíjel podle obvyklého a vcelku omšelého schématu holywoodských romantických trháků. Od prvotního odmítání, přes poblouznění, fascinaci a oddanost, až po naprostou a téměř zničující Z Á V I S L O S T !

Honza je takový malý „2in1 man“ – zákazník a kamarád v jedné osobě.

Rozhodl se prodat motorku a pověsit helmu na hřebík. Vydržel to bez ní asi 14dní. Když mi volal, co koupil, rovnou jsem mu řek´, ať mi to ani nevozí ukázat. Neposlechnul.

Jakmile jsem to uviděl, a zjistil, že má v plánu tu započatou práci taky dokončit, totálně jsem změknul. Pořád to sice vypadalo jako Nevada, ale hrazďáky, nádrž z CB360 a sedačka z Aliexpresu ve mě zažehli přesně tu samou jiskru, která v Honzovi už dávno roznítila oheň 😉

… sice trošku hodně rychlá jehla – nádrž chycená ZIP páskou, sedačka na spadnutí (zespoda obroušená od zadního kola), blatník nad sedlem!, ten nosič!!!, vo*e – , ale linie, ač lehce v mlžném oparu, jasná a zřejmá. 😉

Hned na startu jsme měli jasno v tom, že motorku je potřeba vzadu zvednout, abysme odstranili její „čoprózní“ stavbu a jako bonus získali trošku ostřejší úhel přední vidlice, větší světlou výšku a taky prostor nad zadním kolem.

Dále to bylo hodně o výrobě nejrůznějších držáků a konzol. Většinou jsme ale řešili víc prvků současně, protože bylo nutné řešit vzájemnou polohu a napasování jednotlivých částí na sebe.

Nejdřív se dostaly na řadu držáky nádrže a sedačky společně s …

… nutností vyřešit zadní blatník. K tomu posloužil jako ideální základ poctivý přední plechový madgárd ze Suzuki LS 650.

Přední blatník je doplňkový SW-motech na BMW R nine T Scrambler, budík můj oblíbený T&T

Výfukové svody jsme namířili víc k nebi a chromované koncovky vyměnili za matně černé (je jich plná Čína, zvuk mají ale parádní a jestli chcete, můžete si ho poslechnout ve videích na konci tohoto článku). Navrhli jsme a vyrobili uchycení koncovek, které zároveň posloužilo pro montáž zadních stupaček.

Přední stupačky jsme si vypůjčili v MX. Protože jejich protiskluzové hroty vypadaly na už první pohled jako armáda podrážkožroutů, nahradili jsme je mírumilovným zástupem imbusů.

K nezbytným „hyzdičům“ patří i RZ, tak jsme si dali záležet alespoň na její konzoli.

Červenou nádrž jsme vykšeftovali za oranžovou, né tak navoněnou, nechali ošetřit vnitřek a přilepili na ni nezbytné logo. Baterie dostala lůžko, výfukové svody omotávku, která esteticky zakryla to, co měla.

Ještě nějaký běžný servis, jako udělat brzdy a osadit opancéřované hadice, vyčistit a seřídit karburátory, namontovat přímé filtry, zadní pružiny nastříkat komaxitem, a potom …

… , jsme se jednoho významně mlhavého rána na samém konci léta, v čase kdy polední stíny byly dlouhé ještě tak akorát, vypravili s naším filmovým štábem – herec, scénárista, pomocný scénárista, odborný poradce, kameraman, režisér, pomocník režiséra, producent, architekt, umělecký maskér, pokladník, všichni členové lokačního tým, obsluha vozidel, catering, atd. (celkem tedy tři lidé) – natočit na vypůjčenou GoPro kameru několik dokumentárních záběrů. Některé se povedly líp, některé hůř, no, a spoustu jsme jich taky vyhodili. Ale i přes zoufalé komplikace s vadnou SD kartou se nám nakonec podařilo vytvořit dvě krátká videa, ze kterých my osobně máme docela hezkou radost 😉