Čím víc jamka, tím …

Hádanka (ale ne těžká)

Jeden můj známý – patrně nejeden, ale jeden zvlášť – je milovníkem hádanek. Nevím, kam na ně chodí, ale kdykoli se potkáme, s nějakou se na mě vytasí. Ta, o které chci mluvit, zněla asi takhle:

Představme si Zemi jako hladkou kouli bez hor a údolí. Její obvod na rovníku je ± 40.000 km. Jak dlouhý budu potřebovat provázek, abych Zemi ovázal 0,5m nad jejím povrchem, a to právě nad rovníkem?

Řešením je jednoduchá matematická úloha, na kterou ani nepotřebujete kalkulačku, ale která má, možná pro většinu z nás, o to překvapivější výsledek.

ČAS NA PŘEMÝŠLENÍ …

Ano, je to zhruba 40.000, 00314 km. Stačí mi na to provázek jen o 3,14m delší, než je těch 40.000km. Tak malý kousek a tak to kvůli němu plandá? Ano, může za to pouhých 0,008% rozdílu průměru! Osm tisícin procenta!

A proč o tom píšu? Je to totiž přímá paralela k osové vzdálenosti řetězových kol a vůli řetězu. Samozřejmě, že napnout řetěz umí každý, ale pokud jste alespoň malinko zvědaví a věříte, že žádná mince nemá jenom jednu stranu, čtěte prosím dál. Bude mi potěšením.

Kurva (ale ne prodejná)

Na první pohled to byl den jako z reklamy na AKORÁT. Takový, ve kterém se vám podaří všechno, na co sáhnete, kdy vám není ani horko ani zima, nemáte ani moc hlad ani moc žízeň, a holkám to už od rána zatraceně sluší. A přesto se uprostřed téhle nádhery nacházel nešťastník s bradou pokleslou zděšením a výrazem zrcadlícím blížící se konec světa. Zbytky jeho víry zoufale mizely v náruči nicoty a prosebný křik naděje zanikal v dunění vichřice zmaru.

„Jak to KURVA! Ten novej řetěz je už z krámu na pí.u

V Y T A H A N E J !

KURVA! KURVA! KURVA! KURVA!“

Jo, jo, namontovat novou řetězovku a zjistit tohle, to už jednomu sakra pokřiví pohled na boží spravedlnost.

Přesto je zřejmé, že boží spravedlnost s tím nemá nic společného. Dokonce s tím v tomto případě nemá nic společného ani ten samotný řetěz, takže považuji za vcelku důležité napravit na tomto místě jeden nedostatek. I když jsem tady o řetězech už jednou psal, o NĚČEM podstatném tehdy nepadlo ani slovo.

Zámek (ale ne visací)

Jedním z prvků geometrie podvozku, která je výsledkem hledání ideálního kompromisu v chování motocyklu při brzdění, akceleraci, průjezdu zatáčkou a překonávání nerovností je poloha osy čepu kyvné vidlice vůči ose výstupní hřídele převodovky a ose zadního kola. Obvyklá praxe vypadá takto:

Z tohoto obrázku je patrné, že při propružení zadního kola dochází ke změně osové vzdálenosti řetězového kolečka a rozety, a že maximální hodnoty tato osová vzdálenost dosahuje v okamžiku, kdy všechny tři osy můžeme propojit jedinou přímkou. Pokud bychom na „nepropružené“ motorce nastavili malou nebo dokonce žádnou vůli neboli průvis řetězu, došlo by vlivem toho za provozu k tzv. zamknutí pružení (délka řetězu by znemožnila propružení, pohyb kyvné vidlice) a k nadměrnému zatížení až destrukci součástí sekundárního převodu. Proto, pokud váháte nad mírou průvisu řetězu, volte vždy raději větší. To je hlavně případ skokových napínáků,

které se kvůli jednoduchosti napínání s oblibou používaly hlavně na cestovních endurech, a kde je většinou napnuto ještě málo nebo už moc.  Jinak je samozřejmě vhodné držet se doporučení výrobce.

Film (ale ne oskarový)

Problém maličko nastává, když se rozhodnete zvednout zadek motorky úpravou přepákování zadního tlumiče a zvětšíte úhel kyvné vidlice.

V tom případě je doporučení výrobce k ničemu a je po takové úpravě nutné si míru průvisu vyzkoušet. K úplnému napnutí řetězu by během propružení nemělo nikdy dojít. Z praxe doporučuji vůli řetězu v místě maximálního napnutí řetězu při propružení alespoň 15-20mm.

Součásti nebudou nadměrně namáhané a mazivo bude mít větší šanci zachovat mazací film.

Odpor (ale ne nepřekonatelný)

Ať máte řetězovou sadu úplně novou nebo už zpívá labutí píseň, vždy napínejte řetěz v místě, kde má nejmenší vůli, nejmenší průvis. Proto, hlavně u staré sady, neváhejte protočit celý řetěz několikrát dokola a měřte nebo zkoušejte vůli alespoň každou ¼ otáčky zadního kola.

Při napínání řetězu povolte osu zadního kola a znovu ji mírně utáhněte tak, abyste vymezili vůli, ale zároveň napínacím šroubům ponechali možnost s mírným, ale citelným odporem osou posouvat. Když necháte při napínání osu zadního kola příliš povolenou, bude průvis řetězu po jejím dotažení zaručeně jiný, než jaký jste předtím nastavili.

Jak napovídá úvodní hádanka, i malá změna osové vzdálenosti udělá velkou změnu ve vůli řetězu. Na obr. je vidět rozdíl ve vůli řetězu při změně osové vzdálenosti z 600 na 600,25mm. Když uvážíme, že oněch 0,25mm je jen 1/5 otáčky šroubu se závitem M8x1,25 nebo M10x1,25, je zřejmé, proč i pouhá 1/8 otáčky napínacího šroubu může být rozdíl mezi napnuto správně a příliš.

Hezký, ale jak to vysvětluje vytahanost nového řetězu?

Nevysvětluje, ale dostáváme se k tomu. V ideálním případě nebo lépe řečeno v teoretickém světě padne všechno všude jako pr..l na hrnec. Každý rozměr strojařské součásti je vyroben přesně na požadovanou hodnotu a pojem tolerance, nedej bože nepřesnost výroby, je záležitost pouze pro vědeckofantastickou literaturu. Reálný svět je maličko jiný.

Tolerance (ale ne genderová)

To, že je řetěz v různých místech různě prověšený, nemusí být vždy známkou zničeného řetězu. Naopak v mnoha případech leží problém na bedrech uložení rozeta / unášeč rozety případně rozeta / náboj zadního kola.

Středící otvor v rozetě je vyroben vždy s plusovou tolerancí (běžně až +0,2mm), tzn., že Ø tohoto otvoru nemá jmenovitých např. 80mm, ale 80,1 mm nebo 80,2mm. Naproti tomu osazení na unášeči rozety je vždy vyrobeno s tzv. minusovou tolerancí (běžně až -0,2mm), tzn., že Ø osazení také nemá oněch 80mm, ale pouze 79,9mm nebo 79,8mm. Vůle vzniklá tolerancemi jmenovitého Ø80mm sice umožní snadnou montovatelnost, ale zároveň je jisté, že se vám při běžném úsilí nepodaří namontovat rozetu přesně do osy unášeče, potažmo do osy zadního kola.

Měrky (a klidně i cinknuté)

V určité toleranci, a tady by bylo možná lepší napsat s určitou nepřesností, jsou vyrobeny i zuby rozety, respektive poloha roztečné kružnice zubů vůči ose středícího průměru. Do hry vstupuje i ovalita roztečné kružnice zubů, nepřesnost tvaru zubů a další záležitosti. Pokud se tedy všechny tolerance a nepřesnosti výroby a montáže sejdou v tom nejméně příznivém místě a jedna se připočte k druhé, může i taková banalita jakou je osazení nové řetězové sady vygenerovat na čele poměrně hlubokou vrásku.

Je to sice trošku rezavá připomínka, ale v mnoha případech by se dala zevšeobecnit – čím levnější komponenty nakoupíme, tím větší je pravděpodobnost, že nám přidělají starosti. Ale samozřejmě, v každé skupině lidí lze najít děti štěstěny…

Když už se vám stane ten horší případ a chcete být pintlich, pusťte si pro dobrou náladu třeba svižně úderný song Liberty od The Interrupters, pomozte si spárovými měrkami a věnujte montáži rozety na unášeč malinko větší pozornost. Určitě dokážete situaci hodně vylepšit.

Bohužel (možná bohudík), ten kdo má rozetu přišroubovanou přes kuželová zahloubení pomocí šroubů se zápustnou hlavou, má jedinou šanci – zkusit rozetou pootočit o jednu rozteč šroubů a zkusit, co to udělá. Osobně ale neznám nikoho, kdo by se s tím s.al.

A jeden TRIK nakonec – rozdíl mezi vytahaným a zdravým řetězem poznáte, když na rozetě zatáhnete za jeden čep řetězu směrem od rozety.

Když uvidíte jamky, je řetěz na odchodu. A je jasné, že ČÍM VÍC JAMKA, TÍM VÍC ODCHOD 😉

Tak hodně štestí a …

FULL KnédL FOREVER