Na BMW se nejezdí, …

Usmívám se. Opravdu mi to přijde jako hezká hláška, která mi navíc nádherně zapadá do skládačky. Ne, na ústa od ucha k uchu to není, ale takhle to mám radši – vtip tam je, jenže jaksi automaticky, aniž by se musel nějak zvlášť snažit nebo podbízet.

PunkRacer – přirozenost, o kterou nelze usilovat, protože úsilí je jejím opakem. A je jisté, že za snahu a úsilí se body udělovat nebudou.

Skoro se divím, že jsem to ještě nikdy předtím neslyšel. Možná je to proto, že se mi bavorácká horečka už léta celkem úspěšně vyhýbá. I když musím přiznat, že ne tak docela, protože kdybych tomu zatvrzelému odmítání nepustil nedávno malinko žilou, nemohl bych dneska s vděčností děkovat za příležitost, kterou jsem využil.

“ Na BMW se nejezdí, na BMW se U T Í K Á ! „

• „Osedlej BM Woře, bratře Žižko, ale věř, daleko mi neutečeš!
• „Chm…? Juantorena???“

Ale nechci předbíhat, všechno chce svůj čas. Utěšuji se tím, že to, co se rodí snadno, nestojí obvykle za nic, a že trpělivost je měna, do které se vyplatí investovat. Myšlenka, která dala vzniknout tomuhle projektu, by o trpělivosti mohla napsat román, ale aspoň je hned jasné, že tady rozhodně nikdo nechce nic zbytečně uchvátat. Je to jako s pečením masa – nesmíte ho chtít hned. Počkejte si, dejte mu čas, a pak je to teprve ta správná slast.

Duše bez těla –  Miluju, když to má ŠMRNC. Přísadu, která sice sama o sobě neznamená nic, ale která zásadně mění kvalitu věci. Neumím ji definovat a silně pochybuju, že někdo jo, ale vím jistě, že rozeznat ji dokáže každý.

Tenhle projekt, jehož základ tvoří dnes velmi populární boxer BMW, patří mému kamarádovi, a je to jeho důvěra a jeho velkorysost, která mi dovoluje přiložit ruku k dílu. K dílu, které jde někdy přímočaře, jako v případě usazení mechanicky ovládaného brzdového třmenu původem z Hondy CB125S ročník 1978 , ale jindy oklikou, což je zase případ úpravy délky HD springer vidlice, která, než získala ten správný rozměr, byla nejdřív too long na první pohled dlouhá a potom zase too short na zabití krátká.

Hrdě se hlásím k tomu, že jsem strojař a miluju, když je strojařina vidět. Zbožňuju zakroucené svody a obráběné dílce, a zbožňuju, když technika a účel určují design. Baví mě tvořit a dělat věci alespoň trochu jinak a po svém, protože mi to dává smysl a energii, a to i s rizikem, že se to nemusí povést na první pokus. Je to taková moje malá velká závislost. Závislost na odlišnosti.

Možná namítnete, že ŠMRNC není žádná absolutní hodnota, ale já myslím, že je. Postavte 1000 lidí před Ducati Panigale a ať alespoň jeden upřímně řekne, že to nemá šmrnc!

Obvykle se držím „klasického“ formátu práce, od nápadu přes návrh, konstrukční řešení, výrobu a montáž, až po nezbytnou satisfakci. Je to proces, který mi vyhovuje ze všeho nejvíc, a vlastně to neumím jinak. Ale ať už je to takhle dobře nebo ne, ať už je ten prvotní nápad můj nebo ať jsem „jenom“ převaděč invence nějakého vyššího vědomí, materiální formu tady dostává něco, co mi znovu roztahuje koutky, a pro co chci mít dobré jméno – PunkRacer.

PunkRacer – hodně punk, v těch nejlepších významech tohohle pojmu, který otevírá téměř bezbřehý prostor, a ještě víc racer, ať už budeme vyhrávat na celé čáře nebo „jen“ sami nad sebou.

Troufám si tvrdit, že každá motorka má potenciál stát se dobrým základem pro úpravu nebo stavbu. Tohle BMW, které změnilo můj pohled, mi dává za pravdu. Jeho sebevědomí účinně drtí fragmenty přehnané skromnosti a už teď o sobě ví, že se stane dokonalým testosterone boosterem, …

Polynéští domorodci věří, že v každém z nás je kousek boha, protože život dokážeme nejenom vzít, ale i darovat, zplodit. Já věřím, že jestli je v každém z nás kousek boha, pak je v každém z nás i známka punku.

… proto myslím, že by nebylo dobré, kdyby na něm jezdila nějaká ženská!?!

Rancid, Motorcycle ride (a jestli máte rádi cover verze, měli byste slyšet tu od Motel Drive)

Mějte se krásně a

FULL Knédl FOREVER 😉

😉